TRI 111 Ethan a CFC 113 se v minulosti hojně používaly při odmašťování ve výrobě nebo při údržbě; CFC 113 byl vyhrazen pro odmašťování a čištění křehkých podkladů, T 111 pro mechanické součásti.

Obě látky byly zakázány z ekologických důvodů.

Trichlorethylen a perchlorethylen, oba klasifikované jako CMR, nenabízely dlouhodobou alternativu k T111.

HCFC 141 B byl rovněž zakázán z ekologických důvodů.

Výrobci se proto přirozeně zaměřili na uhlovodíková řešení.

Zatímco halogenovaná chlorovaná, bromovaná nebo fluorovaná rozpouštědla byla nehořlavá, s vynikající odmašťovací schopností a extrémně rychlým odpařováním, u uhlovodíkových rozpouštědel je rychlost odpařování závislá na jejich bodu vzplanutí; čím rychleji mají zaschnout, tím nižší je jejich bod vzplanutí a jejich rozpouštěcí schopnost je omezená.

Nelze je použít v parní fázi. V tomto případě je již nelze používat v uiltrasonových nádobách, pokud je jejich bod vzplanutí nižší než 80 °C.
Mohou být také použity ve strojích A3.

Nedávná reklasifikace uhlovodíkových rozpouštědel podle nařízení CLP jako H 304, škodlivé při požití, a přestože je riziko omezeno jen na jejich požití nebo nasátí (viz regulační aspekty, oddíl toxikologické aspekty, riziko požití H 304), vede uživatele k hledání ředících roztoků bez piktogramu nebezpečnosti.